Dnes opět rozvineme zajímavou myšlenku, konkrétně pana profesora Tomáše Halíka interpretovanou Pavlem Kosatíkem zde.

Katolická církev, především ta česká, je podle Halíka v zásadní existenční krizi. Jako člověk, který už před mnoha lety za svou nejoblíbenější pasáž z Bible označil větu „Kde je Duch Páně, tam je svoboda“, si těžko může rozumět s reprezentanty církve přesvědčenými, že jim přísluší rozhodovat o právech ostatních lidí, ať jsou členy církve, nebo ne. Tomu, kdo vnímá Boha jako vyznavače lásky, nikoli rozsévače sankcí, je dnešní církev podle Halíka spíš překážkou než pomocnicí.

Ve svých nejnovějších knihách Halík přirovnává stav dnešní katolické církve k situaci těsně před reformací: problémy se nahromadily a církev se dostává do takového rozporu s ostatním světem, že ve své stávající podobě už nemůže přežít. Tradiční kněžský model pastorace přestává fungovat skoro všude na světě, je třeba hledat model nový, který se nebude opírat o územní farnosti, jinými slovy je třeba církev decentralizovat. Nemá také smysl držet starý systém nadřízenosti (církevní hierarchie) a podřízenosti (řadových věřících): ani Ježíš přece nebyl kněz ani příslušník nějaké nadřazené vrstvy; jako „laik“ se obracel k sobě rovným laikům.
____________________________________________________________

Zrovna nedávno mě napadla taková kacířská myšlenka, ve které jsem církev přirovnal vlastně k jakémusi kroužku. Něco jako skaut nebo sokol. A říkám si, jak je možné, že zrovna tento klub získal historicky takovou moc, vliv a význam. Protože, troufám si říct, s Bohem a vírou (už) nemá moc společného. Vzhledem k tomu, jaký je to moloch a tím, jak se snaží organizovat sama sebe, hierarchizovat, podnikat, politikařit, konspirovat, pletichařit, lhát a ničit vlastně spotřebovává téměř všechen čas a na dobro, lásku, víru a přátelskou tvář už jí ho moc nezbývá. Čest a obdiv výjimkám, které samozřejmě existují a já jich znám celkem dost - ale v celkovém počtu "zaměstnanců" církve je to minorita. Zakončil bych to dnes ještě jednou důležitou větou z textu výše: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda“. Kéž je jí víc, jak obecně, tak v srdci věřícího křesťana, který, ač si to často myslí, z podstaty věci mít patent na pravdu nemůže - tedy alespoň takový, který by mohl vynucovat na ostatních.

Co si o tom myslíte?