Dnes jeden výborný rozhovor, co si o tom myslíte?

Je (opět) z Deníku N a celý ho najdete zde. A přečíst si ho doporučuji, neboť je to velice zajímavý a pro mne osvěžující pohled na víru, ale zejména římskokatolickou církev. Níže jde samozřejmě jen o výňatek/tky, které by, doufám, mohly rozpoutat nějakou tu diskusi. Rozhovor vedla Renata Kalenská, dotazovanou byla režisérka Olga Dabrowská.

RK: Vy, hluboce věřící, jste teď natočila film Pohani o tom, jak víra dokáže v podstatě požírat lidi.

OD: Ano. Toxická víra to dokáže. Když jsem se s ní začala setkávat, dost to se mnou otřásalo a tyto otřesy u mě během let mohly docela dobře ztrátu víry způsobit. Ta toxicita je důvodem, proč lidé víru nesnášejí a odmítají. Bigotnost, pověrčivost, fanatismus a další podoby zvrácené víry se táhnou dějinami stejně dlouho jako dějiny samy.
K tomu přičtěme různé kolaborace církevních a náboženských představitelů, kteří zneužívali a zneužívají náboženství jako nástroj moci, útisku, zlodějin, marnivosti a dalších perverzí. Ryba smrdí od hlavy, takže společenství věřících vedená těmito lidmi se také deformují do různých nesnesitelných podob.
Normálnímu člověku se z toho dělá zle a celé to odmítne. Bohužel tak ovšem s vaničkou vylije i dítě. A není to ledajaké dítě, je to jeho spasitel.

RK: Jak rozlišíte zdravou víru od toxické?

OD: V tomhle mám prostě výhodu, že dávno před tím, než jsem se setkala s toxickou vírou, jsem měla od narození skvělý základ v prostředí víry zdravé. Je to podobné, jako když máte parádní maminku a pak místo ní dostanete zlou macechu.

Vůbec si nepotřebujete definovat, proč je ta macecha horší, protože to vidíte, slyšíte, cítíte, vnímáte a žijete na každém kroku. Funguje to i obráceně. Dobrý pěstoun je lepší než zlý rodič. Lidé zdravé víry jsou s Bohem ve vztahu prohlubujícího se přátelství. Toxický věřící má z Boha strach.

Přesně. A také bych doplnil, že toxický věřící Bohem straší. 

Těším se na vaše názory a mějte se moc pěkně.